Návraty volyňských Čechů je název výstavy, která bude zahájena 12. 6. 2020 v 8.00 hodin ve Flemmichově vile v Krnově a potrvá do 19. července. Mnozí z krajanů z Krnovska a jejich potomci jsou členy a podporovateli MO KDU-ČSL. Ti, kteří se těšili na původně plánované dubnové setkání si tak mohou zavzpomínat alespoň při prohlídce této výstavy.
 Námět však může zaujmout i ostatní občany, neboť podává svědectví o houževnatosti, statečnosti, mírumilovnosti a kulturní úrovni českého národa i za těch nejtěžších životních podmínek.
Zatímco mnozí v průběhu 19. stol odjížděli za lepším životem do Ameriky, část populace, především z kamenité Českomoravské vrchoviny zamířila do carské gubernie Volyň v Rusku (v dnešní Ukrajině). Po mezivládní dohodě carského Ruska a Rakousko-Uherska se skupina českých rolníků kolem roku 1860 vydala za lepší půdou na Ukrajinu, která tam po zrušení nevolnictví ležela ladem. Zažili tam  říjnovou revoluci, bojovali v japonské válce, v  1. i 2. sv. válce.  
Co všechno museli naši předkové překonat, jaké úsilí vynaložit, aby tento kraj zvelebili a civilizovali, o tom všem podává svědectví právě tato výstava na osudech jednotlivců.
Tíživá situace po 2. sv. válce, kolektivizace a zvláště nepokoje vyvolané tzv. banderovci, přiměla mnohé z nich v roce 1947 k návratu. I když odjížděli rádi, přece jen se smíšenými pocity. Se slzami v očích se loučili se svými domovy vybudovanými vlastníma rukama a tvrdým odříkáním tří generací za dobu zhruba osmdesáti let, během nichž se rozrostli do počtu padesáti tisíc. Dodnes mnozí Ukrajinci vzpomínají, co pro rozkvět Ukrajiny, rozvoj její  kultury a zemědělství Češi vykonali a budují muzea na jejich památku.
Bylo to také Krnovsko a Osoblažsko, kde se podstatná část poválečných dosídlenců zabydlela, přestože usedlosti po Němcích byly z větší části silně poškozené, prázdné, prakticky vydrancované zlatokopy.
I ve své nové vlasti byli volyňští Češi známi jak svou neúnavnou pracovitostí a zodpovědností, příkladným rodinným životem, ale také schopností bavit se a kulturně vyžívat.  Zakládali chrámové pěvecké sbory, dechovky, nacvičovali divadelní hry, s nimiž se účastnili např. soutěžní přehlídky ochotnických souborů pořádaných v Krnově pod názvem „Divadelní máj“.
Významnou památkou, která je spojuje s někdejším „pobytem na Volyni“ je oltářní obraz sv. Václava, zachráněný z českého katolického kostela, který si na vlastní náklady v roce 1930 postavili v obci Hrušvice, a který byl po obsazení západní Ukrajiny Sovětskou armádou v roce 1939 zpustošen. Obraz se nyní nachází v kostele v Hrozové a bývalý český kostel byl v roce 2012 obnoven ukrajinskými obyvateli a přeměněn v pravoslavný chrám.
Mgr. Ludmila Čajanová